Búšehr, íránská jaderná elektrárna

Jaderná elektrárna Búšehr je zatím jedinou íránskou jadernou elektrárnou a prozatím je zde v provozu pouze jeden blok VVER-1000.

Tuto elektrárnu provázelo v minulosti velké množství problémů, kvůli kterým se výstavba velmi protáhla. Následující článek poskytne základní informace o problematice této elektrárny.

Búšehr je prozatím jedinou íránskou jadernou elektrárnou a nachází se nedaleko města Búšehr na břehu Perského zálivu. Její výstavba započala v roce 1975, kdy německá firma Kraftwerk Union AG (KWU), která stála v čele konsorcia se společnostmi Siemens a Telefunken, podepsala smlouvu v hodnotě 4-6 miliard dolarů na výstavbu jaderné elektrárny. První jaderný reaktor měl být dokončen již v roce 1980, ale jeho dostavba se zkomplikovala vlivem revoluce v roce 1979 a KWU opustila stavbu. Problémy však nepřestaly a tak dostavba nepokračovala ani nadále. Teprve v roce 1988, kdy polevila irácko-íránská válka, začal mít Írán zájem na dostavbu této jaderné elektrárny. Během války však byly poničeny některé budovy, nehledě nato že KWU nechal na staveništi neoznačené díly, se kterými bylo později složité pracovat. První blok nakonec dokončila ruská společnost Atomstrojexport. Vzhledem k problémům s válkou poničenými díly nedokázal ani Atomstrojexport dokončit výstavbu podle svých prvních předpokladů a tak se výstavba protáhla až do roku 2011. Do komerčního provozu přešla elektrárna až v září roku 2013.

Technické specifikace

Jaderný reaktor vystavěný v elektrárně Búšehr je voroněžský VVER-1000, typ 446. Tato verze je upravena do oblastí s vyšší seismickou aktivitou a vyššími teplotami podnebí. Jedná se však o reaktor generace II. Jaderný reaktor se velmi podobá temelínským VVER-1000 typ 320, které mají elektrický výkon kolem 1000 MW, tlak v primárním okruhu přibližně 15,6 MPa, vstupní teplota chladiva do reaktoru je přibližně 290 °C a výstupní teplota z reaktoru přibližně 320 °C. Hlavním rozdílem při konstrukci těchto reaktorů jsou použité materiály. Vzhledem k vyšší vlhkosti a přítomné soli od moře jsou materiály v typu 446 mnohem kvalitnější, nehledě nato že se pro Búšehr vyvíjela speciální antikorozní nátěrová barva, která výrazně prodlouží životnost natřených komponent v těchto náročných podmínkách.   

Jaderná elektrárna Búšehr přitom stojí v seismicky aktivní oblasti. Byly proto vytvořeny systémy ochrany před zemětřesením, například kompenzační tlumiče otřesů. Elektrárna však obsahuje i standardní ochranné systémy jako například dvojitý kontejnment, který se dělí na vnitřní železnou obálku a vnější betonovou obálku, tento systém chrání jak jaderný reaktor před vnějšími vlivy, tak okolní prostředí před vlivy elektrárny. Nyní může být elektrárna provozována až do šestého stupně MSK-64 (jaderný reaktor VVER-TOI má být stabilní podle nejnovějších informací až do 9. stupně zemětřesení). Síla tohoto zemětřesení posouvá nábytkem a způsobuje praskání oken.

Dalším problémem, se kterým se Írán setkal, v souvislosti s jadernou energetikou byla nedůvěra ze strany ostatních států. Byly zde pochybnosti, zda bude jaderná elektrárna skutečně primárně využívaná k výrobě elektrické energie a ne k výrobě zbraňového plutonia. Tato situace byla vyřešena pomocí dohlížejícího orgánu v současnosti spravovaného Ruskem, které dodává jaderné palivo pro elektrárnu a  veškeré použité palivo odváží a podrobuje jej analýzám. V minulosti nebyla velká důvěra v íránský jaderný program, z toho důvodu vydala i Česká republika zákaz vyvážet své výrobky k dostavbě této elektrárny. Tento zákaz se dotknul hlavně jihočeské firmy ZVVZ, která měla možnost dodávat do Iránu vzduchotechniku pro jadernou elektrárnu. I po dokončení elektrárny a uvolnění mezinárodních sankcí zůstává tento zákon v platnosti, i když již proběhlo několik pokusů o jeho zrušení.

S postupem plánů na výstavbu nových bloků jaderné elektrárny Búšehr roste tlak Hospodářské komory a českých firem na zrušení tohoto zákona. Zatím podala několik návrhů na jeho zrušení komunistická strana, ale nyní se připravuje projednání návrhu vlády. Hlavní české firmy zaměřené na jadernou energetiku mají zájem navázat spolupráci s Teheránem při výstavbě jaderných bloků, ačkoliv například ŠKODA JS zdůvodnila, že nelze dělat závěry, bude prý záležet na okolnostech a podrobnostech smlouvy.

Pro Írán je jaderná energetika důležitým krokem ke zvýšení státního rozpočtu. Elektrický výkon, který nyní vyrobí pokrývá spotřebu Íránu asi ze 2,5 %. Pokud by Írán nevyráběl elektřinu pomocí jaderných zdrojů, vyráběl by ji spalováním ropy, nebo zemního plynu.  Nyní však může ušetřené množství ropy a zemního plynu přesunout k exportu a tím přispívat k ekonomice státu.

Írán již v minulosti chtěl rozvíjet svůj jaderný průmysl, shodou okolností se tyto plány protáhly o několik desetiletí. V komplexu Búšehr jsou zatím plánováno  5 bloků, z nichž provozu je zatím pouze jeden. Kupodivu přes všechna úskalí, která potkala první blok této elektrárny, se tento projekt dostal mezi nejlepší energetické projekty roku 2014 (Jednalo se vesměs o projekty elektráren hodnocené podle šetrnosti k životnímu prostředí, účinnosti a instalovanému výkonu, kromě JE Búšehr se umístila také indická JE Kudankulam, ceny udělují redaktoři časopisů Power Engineering a Renewable Energy World). V budoucnu plánuje Írán dostavět zbývající jednotky, aby tak zvýšil produkci elektrické energie z jaderných zdrojů. Navíc, pokud se prosadí zákon o zrušení zákazu dodávat díly do Íránu, mohly by při výstavbě pomáhat i české firmy, což jim přinese nové know-how a zlepšení pověsti ve světě.

V září 2016 íránská organizace Atomic Energy Organization of Iran (AEOI) oznámila, že prezident Hasan Rúhání schválil výstavbu dvou bloků s reaktory VVER-1000. Nyní již jsou vyčleněny finanční prostředky pro výstavbu a 10. září 2016 proběhlo slavnostní položení základního kamene dalších 2 bloků. Do komerčního provozu mají být uvedeny v letech 2025 a 2027.

Zdroje: atominfo.cz

                world-nuclear-news.org